Abstrakt
V Česku probíhá politický boj o moc. Poslední účinkující v této mocenské eskapádě, Dobeš, dle mého názoru nemluví celou pravdu, respektive se nám snaží něco namluvit. A je vskutku zajímavé, jakým způsobem tu svou komiksovou verzi předkládá. Skoro to vypadá, jako by ho někdo školil v liturgii přesvědčování lidí o „pravdě“. Dobeš asi prošel tréninkem u plukovníka Foltýna, který je na ni pasovaný expert. Myslím si, že Dobeš kryje Deník N a jeho zdroje v celém tom kolotoči jménem Turek. Dobeš má dát celé kauze hlavu a patu, protože tak zněl rozkaz triumvirátu poté, co Deníku N došel dehonestační dech. Tato esej vznikla za účelem rozfoukání mediální mlhy a pokusu o uvedení alternativní teorie o uzurpaci politického vlivu v Česku, za níž stojí bývalý představitel rozvědky ČSLA Pavel, jeho loutkovodič Kolář a současný šéf rozvědky Řehka. Trio doplňuje ještě plukovník Foltýn a jeho proválečná cimbálovka. Tito pánové se rozhodli, že prostřednictvím Deníku N, který vznikl jen kvůli tomu, aby se bývalý svazák Pavel dostal na Hrad, rozjedou politický puč v zemi. Kolář sám prohlásil, že ministři v budoucí vládě budou lustrovaní. Řehka a jeho rozvědka dodali Deníku N data na Turka. Politický boj tak může začít! Je tato politická hra, kterou se skupina veskrze z armádních řad snaží kontrolovat dění v Česku ve prospěch zbrojařů? Má tuto kolizi mezi Hradem, rozvědkou a Deníkem N teď Dobeš „zaorat“ svou fantaskní verzí, které má plebs v Česku věřit? Co by se stalo, kdyby tato skutečnost vyšla najevo — tedy že Pavel, Kolář, Řehka a Deník N tahají za stejný konec politické moci ve prospěch Strnada a dalších zbrojařů napojených na státní struktury?
Metla Turek
Ko chce psa bít, hůl si vždycky najde. Tak praví jedno známé české úsloví. Po drtivé porážce Fialovy vlády ve volbách došlo právě na tu hůl a tím prvním psem se stal Turek, možný člen vlády budoucí. Troufnu si tvrdit, že hlavním ideovým plánovačem v úzkém kruhu komorníků hradní loutky Pavla je Kolář, neboť Pavel by na nic tak ďábelsky geniálního nikdy nepřišel. A tak se stalo, že Deník N vyslal do éteru kampaň s cílem rozbombardovat ustavení nové vlády. A to za každou cenu. Tato kampaň kolem Turkovy osoby hýbe českou politickou a mediální scénou už nějaký ten pátek. Všichni víceméně známe verzi, která je nám podsouvána médii v čele s normalizačním Deníkem N. Já se pokusím, ve své úplné prostotě a nahotě mých myšlenek, nabídnout jinou verzi, která mně osobně přijde mnohem logičtější v realitě dnešních dnů, ale vlastně i těch minulých — protože abychom pochopili dnešní dění, musíme se také podívat na některé věci z minulosti. Toto je čistě můj názor na věc, podložený tím, co vím, anebo tím, co si o řadě věcí myslím. Není mým cílem nikoho přesvědčovat o mojí pravdě, tak jak to dělal například plukovník Foltýn během své relativně krátké aparátčické mise ve formě STRAKOMu za peníze daňových poplatníků. Ale i on má v mé verzi místo. Sehrál svoji nezištnou roli jako krystalizátor veřejného mínění, novodobý mág manipulující davy do emočních tanečků nenávisti a zloby. Všechno, co se zatím odehrálo kolem Turka, je veskrze součástí širší agitace určitých lidí na určitých postech. Kdo si myslí, že se vše najednou dalo do pohybu úplnou náhodou a z čista jasna nás média moralizují o chování na sociálních sítích, ten asi přestal myslet úplně. V podstatě to, co sledujeme, není nic víc než mocenské zápolení ve státních institucích, z toho vyplývající kontrakty na zbrojní průmysl, na politické špičky EU a NATO, ale také konflikt na Ukrajině. Toto vše a možná i mnohem více je součástí kauzy Turek. V žádném případě není mým cílem obhajovat Turka či nějakým jiným způsobem očišťovat jeho osobnost. Turek je pouhý nástroj, malá rybička v mnohem větším rybníku. Svůj osud má sám ve svých rukou. Ale v žádném případě si nemyslím, že jeho příspěvky — ať byly jakékoliv — by mu měly bránit ve výkonu funkce ministra zahraničí. A to říkám proto, že v politice není NIKDO, kdo nemá takříkajíc máslo na hlavě. Takže pro mě za mě, ať Turek ukáže, jestli má na to být ministrem zahraničí. Jeho příspěvky na sociálních sítích jednoduše na takovou funkci nemají vůbec žádný vliv a mě osobně nezajímají.
Občan Pavel
Bylo by dětinsky naivní si myslet, že v Česku neexistuje tzv. deep state, což není nic jiného než konspirační družina pletichářů s cílem zachovat politický, ekonomický, ale i mediální vliv na směřování země, finančních prostředků a také složení vlád skrze nejrůznější intriky. Dokonce si myslím, že tito pleticháři existují v ČR již pěknou řádku let a mnozí nastoupivší porevoluční politici, kapitalisté a další vykutálení ptáčci byli v nějakém vztahu k takové struktuře v nově vzniklé politické atmosféře země. Byl jím určitě i Pavel — vlastně soudruh Pavel. Skutečnost, že představitel rozvědky ČSLA vyškolený v Moskvě zůstal de facto ve funkci, na kterou posléze navázal kariérou v NATO, mluví za vše. Není od věci si připomenout Operation Paperclip, kdy vysocí činitelé z řad politiků, vědců a armády z Hitlerova Německa byli převezeni do USA, kde se zapojili do státních struktur a dali vzniknout mnohým organizacím včetně farmakologických koncernů. Osobně si nemyslím, že Pavel je nadmíru inteligentní člověk. Pavel představuje velice typickou vychytralou postavičku, která je schopna přežít v jakékoliv situaci. Není proto divu, že po pádu režimu rychle přehodil kabát a stal se zapáleným demokratem, a nakonec i velitelem teroristických sil NATO. Tam se asi dostal, když do centrály NATO přinesl laptop s přísně tajnými dokumenty a pak tvrdil, že ho ztratil. Jedno je jisté: bývalý člen rozvědky ČSLA si zajistil kariéru v organizaci, proti které jako přesvědčený komunista brojil. Nečiní toto chování Pavla učebnicovým příkladem oportunistického člověka bez jakékoliv integrity, který pro svůj prospěch udělá cokoliv? Nakonec pro svůj osobní i profesní užitek zradil své komunistické ideje — a teď i ty narychlo navlečené a naučené demokratické. A proč Pavlova choť bere plat na úkor daňových poplatníků, aniž by kromě manželského svazku s prznitelem české státnosti vykonávala nějakou funkci ve státu? Z toho vyplývá otázka, proč bychom měli věřit takovému člověku a jeho řečem o demokracii a svobodě? Podle mého názoru Pavel už dávno oblékl nový, progresivně liberální kabát a v podstatě se ideově vrací zpět tam, kde začal. Samozřejmě že Pavel není jediným takovým šikovným manekýnem převlékajícím se do ideologického ošacení politického směřování země. Česká politická scéna se těmito lidmi jen hemží. Někdo by mohl namítnout, že bez těchto intrikánů, ve skrze proškolených v prognostických inkubátorech minulého režimu, by transformace země po roce 1989 z jednoho systému na druhý skončila fiaskem a ekonomický růst podle západního střihu by trvalo mnohem déle uskutečnit, kdyby se to mělo dělat takříkajíc od píky. Nakonec všichni víme, kam nás tito „kam vítr, tam plášť“ lídři z komunistických líhní dostali. Za 35 let přerodu se Česká republika transformovala právě díky těmto lidem do dalšího satelitu a ekonomicko-průmyslového srabu, ze kterého už se nevyhrabeme. Z toho jasně plyne otázka: Bylo náhodou, že se k moci v Česku dostali převlečení komunisté, agenti StB a členové rozvědky ČSLA? A kdo z toho vytěžil nejvíce? Zbrojaři.[1]
Hybridní válka
Události posledních let jako by připomínaly obrazovou skládanku. Jedním z článků je, že lidé kolem Pavla jsou přímo či nepřímo napojeni na zbrojařskou lobby. Nikdy v novodobé historii naší země neměla tato lobby takového partnera v nejvyšší politice. Shodou okolností se Pavel dostal do prezidentské funkce v době, kdy konflikt na Ukrajině přešel do další fáze. A kdo jiný by měl být v čele země než bývalý voják s mechanickým myšlením? Nutno zde připomenout Deník N, který byl instrumentální v Pavlově prezidentské kampani a nakonec Pavlovi nemálo pomohl na Hrad za hlasitého vřískání zbrojařů, kteří na konfliktu na Ukrajině a válečné rétorice vydělávají nejvíce. Ukrajinská anabáze samozřejmě nezačala v roce 2022, ale v roce 2014. Ovšem kořeny bychom klidně mohli hledat i dříve. Nicméně pro účely této eseje zůstaneme u EU/US sponzorovanému puči a následnému vojenskému tažení, ze kterého ovšem mají nemalý prospěch (politický i ekonomický) všechny strany — a to včetně Ruska a Číny. Pavel byl jako vysoký představitel NATO u toho, když padl demokratický režim na Ukrajině po dobře připraveném puči. Nikdo se tedy nemůže divit jeho rétorice. Byl to dlouhodobý plán zbrojařů NATO dosadit Pavla do prezidentské funkce v Česku? Osobně si myslím, že celý ukrajinský konflikt má za úkol rozklad průmyslu v EU (energetické sankce), zadlužení veřejných rozpočtů západních zemí, vyhlazení co nejvíce Slovanů a nástup zbrojařů jako nedílné vrstvy politicko-společenského života. Konec konců stejný model zajistil Hitlerovi kosmickou popularitu a absolutní moc, když díky důrazu na zbrojení vytáhl německou ekonomiku z marastu důsledků Versailleské smlouvy. Také si myslím, že bez tohoto konfliktu by Evropská komise nemohla prosadit takovou důslednou a tvrdou formu Zeleného údělu, jak vidíme v dnešní době. A stejný stav věcí je i v Rusku. Zbrojaři vydělávají, Putin likviduje společenské uspořádání a prosazuje digitální věk podle WEF. Demografie Ruska zkolabovala a ruská ekonomika již brzy bude závislá na lidech z asijských a muslimských zemí. Totéž je možno vidět v Evropě. Ukrajinský konflikt tak představuje hybridní válku v tom smyslu, že cílem je odstranění současného politicko-společenského zřízení v Evropě a hraje tudíž nesmírně důležitou roli v její transformaci. Kolik tisíc Slovanů již padlo na obou stranách v této nesmyslné půtce? Občan Pavel ovšem s vývojem konfliktu na Ukrajině není spokojen. Chce ještě více mrtvých, a to i z řad českých mužů a žen. Dokládá to ve svých militantních projevech, které si nezadají s těmi z 30. let minulého století v Německu.
Strnad obecný
Podle mnohých zpráv je jedním z nejbohatších Čechů zbrojař Strnad. V politických reáliích dnešního Česka to asi ani nikoho nepřekvapí. Strnad patří do cechu zbrojařů, kteří skrze své firmy vydělali a vydělávají miliardy na konfliktu na Ukrajině, ale i na démonizaci Ruska, k níž zase přispíval médii milovaný metafyzik s hodností plukovníka — Foltýn. Tento mocný cech je také jedním z důvodů, proč konflikt na Ukrajině musí pokračovat za každou cenu, a triumvirát vedený z Hradu to má zaručit, třeba i za cenu politického převratu. Strnad samozřejmě není jediný, kdo finančně těží z vystupňované válečné mašinérie. Obecně celá zbrojařská obec v Evropě si mne ruce ze zisků pramenících z ukrajinského válečného divadla. A celý fígl spočívá v tom, že Strnad a spol. dostávají zaplaceno penězi, které vzešly z veřejných rozpočtů jednotlivých zemí, resp. od daňových poplatníků. Tady musíme opět připomenout důležitou úlohu plukovníka Foltýna a jeho „baretu plného mystifikací“, sloužícího k vytvoření konsensu mezi lidmi o nutnosti finančně podpořit úsilí národa zmítaného válkou — i za cenu ekonomické destabilizace Česka. Jak známo, v míru není třeba zbraní, tudíž v tomto směru dělal plukovník Foltýn velice dobrou práci se svým cirkusem na pásových řetězech — ovšem ne pro Ukrajinu, ale pro zbrojařskou lobby. Kdo by se pak mohl divit zbrojařům, jejich historickému politickému vlivu a hlavně existenčnímu zájmu na tom, aby se například z ukrajinské civilní války stalo něco většího? To přišlo na jaře 2022. A u Strnadů bouchalo šampaňské. Jenže k tomu všemu zbrojařský cech potřeboval samozřejmě nejenom tu politickou kliku, ale i tu mediální. A tak ještě před eskalací konfliktu a před prezidentskými volbami vznikl Deník N, v jehož editorské radě nezasedl nikdo jiný než Pavel.
Deník Normalizace
Média od nepaměti mají obrovskou moc modifikovat veřejné mínění. Kdo chce mít velký vliv a dosah, musí proto kontrolovat alespoň část médií z hlavního „kanalizačního“ proudu. Bez toho se nedá dělat vysoká politika. V tomto případě měli naši hrdinové — nebo spíše antihrdinové — výhodu, protože už měli pod palcem Deník N s poslušnými novináři, jako je Pokorná, která svým charakterem perfektně zapadá do týmu pletichářů kolem Pavla. Deník N, jakožto hlavní hlásná trouba Pavlovy prezidentské kampaně a progresivně-liberálních témat, bezesporu pomohl Pavlovi na Hrad, kde spolu s ním usedl i jeho tajemník a rádce Kolář. Šedá eminence, podle mnohých zdatný loutkovodič a člověk se styky v Rusku. Náhoda? Určitě ne — a o Kolářovi určitě ještě uslyšíme. Takže v Česku zbrojaři v čele se Strnadem získali mocného spojence v podobě bývalého politruka NATO a ČSLA ve výkonné funkci státu. Do toho jim ještě spadla do klína mediální alchymická dílna Deníku N, programující plebs o nutnosti podpory válečného úsilí Ukrajiny a dalších progresivně-liberálních zvráceností. Vše jde hladce: lidé poslušně kývají, Pavel se naparuje, Kolář si mne ruce a Strnad počítá tučné zisky. Bohužel nic netrvá věčně a na obzoru byly stále ještě demokratické volby. Volby, které mohly zvrátit svět těchto pánů a entit na ně napojených. Bylo tedy potřeba přijít s novým plánem, zejména kvůli Fialově vládě, která plánovitě přivedla Česko do stavu ubohého satelitu EU. Jak známo, v rámci protiruských nálad a Zeleného údělu se začalo s likvidací průmyslu a energetické infrastruktury v zemi i v EU. Životní standard lidí se markantně zhoršil a díky Fialově tupé aroganci a zradě se bude horšit i v budoucnosti. Nejhorší období Česko teprve čeká. Fialova vláda naservírovala Evropské komisi osud celého Česka na stříbrném podnose. Nikdo nemohl očekávat, že by existovala byť minimální šance na opakování likvidační politiky bruselské filiálky Fialy a spol. i po volbách. A tak musel triumvirát přijít s plánem B.
Plán B
Nakonec přišly dlouho očekávané volby s výsledky, které vůbec nikoho nešokovaly. Určitě ne naši družinu konspirátorů, kteří tak mohli přistoupit k manifestaci plánu B a začít boj o politickou moc v zemi v zájmu zbrojařů a pokračovat v destabilizaci země. Plán B začal Kolář, který vypustil do éteru informaci o tom, že jakékoliv personální složení nové vlády projde lustrací. Toto prohlásil ještě před volbami. Doslova tím připravil půdu pro Deník N a jejich výbušnou zprávu o osobě Turka a jeho výstupech na sociálních sítích. V normální společnosti, kde se lidé neřídí tím, co jim přednáší normalizační média, by celé mediální klábosení kolem Turka zmizelo z éteru během víkendu. Jenže česká společnost prošla programovým tréninkem liberální liturgie a mnozí mladí lidé jsou tak trochu labilního charakteru a v neustálém emočním vypětí, protože věří, že mají nějakou moc něco změnit. A tak se Deníku N a dalším médiím podařilo udělat z kauzy Turek případ desetiletí. Někteří by jistě neváhali restartovat politické procesy jako z 50. let minulého století. Tato část české veřejnosti, mediální scéna hlavního proudu a politická garnitura kolem Pavla a Fialy je v podstatě na této úrovni. Nicméně, ačkoliv Deník N denně rozséval nenávist na Turka a další, nepodařilo se jim dostatečně přesvědčit ty, které plukovník Foltýn označil za „dezoláty“, tedy jedince, kteří jsou stále ještě schopni myslet a během trvání Fialovy vlády si vytvořili poměrně silnou protilátku na nejrůznější manipulativní habaďůry a výhružky. Jak postupoval čas v operaci Turek, bylo znát, že Deník N začal pomalu ztrácet na informačním bitevním poli a jednoduše se jim nepodařilo dosáhnout téměř ničeho. „Dezoláti“ se ještě více zabarikádovali za svůj světonázor a z Turka se stal politický mučedník. Dá se říct, že i právem, neboť ve stejné době, kdy Deník N začal s dehonestační kampaní, se shodou okolností rozběhl soudní proces kolem kauzy Dozimetr. Lidé si začali všímat, že média Dozimetru nevěnují takovou pozornost jako tomu, jak znemožnit sestavení nové vlády s Turkem jako rozbuškou. Bohužel pro zlomyslné škůdce z Hradu se jejich plán B nenaplnil tak, jak si představovali. Deník N a Pokorná začali být sami středem zájmu, neboť se ukázalo, že Pavel fungoval v editorské radě a Pokorná je odbornice na plagiátorství. Triumvirát musel opět zasednout k jednacímu stolu a přijít na způsob, jak odvést pozornost od Deníku N a dát celé kauze Turek nový a uvěřitelný rozměr. Netrvalo dlouho a na scéně se objevil dobrák Dobeš se svým srdcervoucím příběhem tatíčkovského dozoru nad sociálními příspěvky Turka a bez skrupulí to celé vzal na sebe. Dobrák Dobeš ve dne i v noci seděl u počítače ve svém pokojíčku obklopen autíčky a když si s nimi právě nehrál, vedl si složku facebookových příspěvků Turka od roku 2010, které byly podle jeho vkusu a morálního majáku závadné. Bezesporu „zajímavý“ příběh, který spíše připomíná hodně přepracovanou verzi jedné z pohádek od bratří Grimmů. Tudíž Dobešovi nevěřím ani slovo. Jeho role je figurálního charakteru a logicky uvažující člověk na to přijde sám. A tam příběh s Turkem prozatím končí.
Ohněm a mečem
V dnešní době se stupňující militarizace společnosti v Česku není jistě jen věcí poťouchlé rétoriky vojáčka Pavla a jeho komorníků. A to, že jedním z hlavních proponentů je právě Pavel, jakožto bývalý generál NATO a důstojník v ČSLA, teprve ne. Pavel ve svém každém naučeném monologu mluví o zbrojení, ruské agresi a ukrajinském konfliktu. To vše se děje za potlesku médií hlavního proudu a dalších stoupenců této zvrácené humanity. Pavel samozřejmě není žádný státník a nikdy jím nebude, i kdyby se na veřejnosti producíroval v podvlíkačkách s tanky. Každé vystoupení Pavla v médiích je živou vodou pro zbrojaře, kteří si lepšího obchodníka se smrtí na nejvyšším postu v zemi nemohli představit ani v těch nejdivočejších snech. Přidejme k tomu plukovníka Foltýna a jeho ministerstvo dezinformací, prostřednictvím kterého manipuloval s lidmi a všechny, kdo nesdíleli jeho rusofobní světonázor, nazýval různými jmény jako uplakaný chlapeček, kterému sebrali stříkací pistolku. Kolář je ovšem jiný kalibr a je to bezesporu on, kdo má na svědomí většinu ideových tahů v tomto politickém kolbišti. A konečně Řehka, velitel armádní rozvědky, ten, kdo s největší pravděpodobností předal Deníku N kompromitující materiál na Turka jako součást plánu B. Nikdo jiný než státní orgán takové informace získat nemohl. Naše banda zlomyslných škůdců národa českého je tedy na světě a v plné parádě!
Suma sumárum
To, že Turek mohl ty příspěvky na Facebooku napsat, je irelevantní. Mnohem podstatnější v celé této kauze je to, že v demokratické zemi existují síly, které se prostřednictvím médií chtějí chopit moci. To je ta skutečná kauza a tu je potřeba rozkrýt do posledního detailu. Veškerý kompromitující materiál o 42 stranách, se kterým přišel Deník N, nebyl prací Dobeše, nýbrž rozvědčíka Řehky a jeho lidí. Kam bude tento dobře mediálně uchopený spor a s ním probíhající politické přetahování směřovat? To ukáže čas. Osobně si myslím, že Pavel a jeho lidé nakonec stáhnou ocas mezi nohy a zvolí jinou cestu, jak rozkládat český stát. Konec konců plukovník Foltýn už uprchl z potápějící se lodi dosluhující vlády zase na Hrad, kde má určitě připravenou boudičku. Svoji misi splnil. Určitě o něm ještě uslyšíme. Je tu i možnost, že triumvirát má v rukávu nějaké eso, jehož vyložením skrze Deník N způsobí větší ústavní krizi a v zájmu zachování demokratických principů bude chtít vyjednat vlastní podmínky pro složení vlády. Takový „Reichstag po česku“. Důležité je, aby se lidé nenechali ničím ani nikým zastrašit. Triumvirát užívá strachu jako jednoho z nejstarších a nejúčinnějších nástrojů kontroly a manipulace lidského jednání a chování. Nakonec celá pravda vyjde najevo. Kde v té době bude Česká republika, těžko říct. Každopádně Turek je malá rybička v mnohem větším rybníku plném nenažraných štik.
[1] Není nutné jmenovat všechny ty skandály kolem nákupu materiálu pro armádu státem. Všichni je známe. Každá vláda nahrála zbrojařům desítky miliard na předražených kontraktech. Od roku 1990 se to číslo určitě rovná stovkám miliard korun.
Post Scriptum
Tento fejeton byl napsán v měsíci říjnu 2025. Od té doby se boj o politickou moc v Česku vystupňoval o další osobní útoky na členy vítězů demokratických voleb, jmenovitě Klempíře, Macinku a v neposlední řadě Rajchla. Dá se očekávat, že další mediální hony na čarodějnice budou pokračovat. Pavel a jeho komorníci dělají, co mohou, aby v Česku vznikla alespoň uměle vyvolaná ústavní krize. Podaří se jim to? Zákony nemají na své straně a myslím si, že pokud bude Pavel v této hře pokračovat, může ztratit podporu v nadcházejících prezidentských volbách. Bude mu v té chvíli Deník N a podpora zbrojařů stačit? To se teprve uvidí. Do té doby určitě budeme svědky mnoha PR akcí, v nichž bude Pavel pózovat s vařečkou, jezdit metrem, zametat ulice a provozovat další šaškárny vymyšlené pro udržení pozitivního image. Osobně doufám, že Pavel a jeho cirkus skončí po příštích prezidentských volbách. Česko si zaslouží prezidenta, který se především stará o blaho země a občanů. Velmi dobře Pavla vystihl kardinál Dominik Duka v tomto proslovu:
„Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď; kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, žádnou víru nemá. Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví.“