Abstrakt
Osobně mám za to, že v České republice v současné době probíhá tzv. interregnum neboli mezivládí. Tento stav může klidně pokračovat až do doby, než nastoupí nové pořádky a řád věcí, o které podle mého názoru usiluje garnitura EU. V podstatě se jedná o celkovou transformaci EU v subjekt, kde o politických i ekonomických pravidlech a vizích budou rozhodovat nikým nevolení jedinci z ústředního výboru komisařů pro evropské záležitosti. Ostatně jsme jejich moc již okusili několikrát. Naposledy, když prosadili špehování korespondence a zpráv na sociálních sítích, což představuje porušení listovního tajemství a také základních práv a svobod jedince. Současná podoba EU nemůže ustát renesanci nacionálních nálad v jednotlivých státech a nástup protiintegračních postojů a centralizace moci. Tato verze diktátu Bruselu je neúnosná, a připočteme-li k tomu katastrofické hospodaření, mrhání prostředky, systémovou korupci, likvidaci průmyslu a energetické infrastruktury, je jasné, že EU jako svazek států nemůže skončit jinak než rozpadem. Něco takového si samozřejmě komisariát EU dávno uvědomoval, a proto postupně začal prosazovat sovětizaci Evropy s důrazem na invazi lidí ze třetího světa a deviantní klimatické procedury, které snižují životní standard lidí, ale na druhé straně zvyšují závislost na státu, respektive na EU. To si myslím, je celá strategie EU, a transformace je tudíž nezbytná, jinak se celý ten svazek států rozuteče jako králíci před myslivcem. Jak nakonec taková transformace bude vypadat, to se teprve uvidí, ale podle mého názoru bude provázena válečným konfliktem.
Štít kleptokracie
Situace kolem jmenování nové vlády v Česku čím dál více připomíná tahanici o to, kdo bude v zemi vládnout, a to buď v absolutní, nebo demokratické formě. Kdo nakonec bude vládnout v Česku? Budou to vítězové demokratických voleb a jejich program, nebo vojenská junta z Hradu? Zajímavé je sledovat pozici médií hlavního proudu, která by neváhala ani minutu a z české parlamentní demokracie by přes noc udělala prezidentskou diktaturu à la Chile během vlády generála Pinocheta. Možná i proto vznikl Štít demokracie, další z mnoha pseudodemokratických organizací, která chce uzurpovat více protiústavních pravomocí pro „apoštoly války“ Pavla, Koláře, Strnada a skupinu Globsec. Koneckonců Pavel má hodnost generála, a kdo ví – možná to samo o sobě napovídá tomu, že by se to celé mohlo zvrhnout v chilský model juntovlády. Myslím si, že v tomto politickém boji nejde jen o politickou moc de jure, ale především o moc de facto; o napojení zájmových skupin na veřejné finance a jejich přerozdělování. Stovky miliard korun ročně protečou státní kasou. Stačí tak málo – mít ty správné lidi na správných postech – a peníze zacinkají v pokladničkách nejrůznějších individuí a pochybných organizací, aniž by si toho někdo všiml. Předražené zakázky, nesmyslné nákupy bez tendrů, zprostředkování prodeje digitální měny, ale třeba i „malá domů“ kamarádům za politickou podporu. Toto vše a mnohem více už proběhlo za vlády Petra Fialy. Gaunera všech politických gaunerů. O důležité roli Pavla v této šarvátce už tu byla řeč v mém posledním fejetonu, ale protože hraje jednu z ústředních rolí jako demokratický prefabrikát zbrojařské lobby, bude o něm ještě řeč. Domnívám se, že k úplnému porozumění kupčení na české i evropské politické scéně stále něco chybí. Těžko domýšlet, jakou formu to „něco“ bude mít. Je ovšem velice možné, že to bude válka, na kterou se v Evropě tak družně připravují – zatím jen rétoricky – a která by akrobaticky posunula celý kontinent do nového politicko-ekonomického paradigmatu. EU je vůbec zajímavý politický subjekt, který na jedné straně hovoří o nutnosti budování armád, ale ve stejné době likviduje veškerý průmysl. Jak ty armády vybuduje, a hlavně z čeho, když miliardy putují na „zlaté záchody“ na Ukrajině a do klimatického náboženství? Asi jde o celkovou strategii, kdy evropští lídři nechtějí, aby ten průmysl padl do rukou „kolonizátora“ Putina. Tak ho raději preventivně zničí. Pravdou je, že jak si EU pod sebou podřezává hospodářskou větev, Čína postupně přejímá důležité segmenty evropského trhu. Je toto cílem eurokomisariátu? Je válka s Ruskem tím pomyslným klíčem k nastolení technokratického komunismu v západních zemích? Mnohé tomu nasvědčuje a mnozí už mají sovětizace Evropy plné kecky. Otázkou je, zda budeme tento převrat schopni alespoň v naší zemi zastavit, nebo podlehneme strachu a zvuku padajících bomb a vrhneme se do náručí diktatury, v jejímž čele stane generál „Pinoczet“ Pavel.
Mezivládí
Osobně mám za to, že v České republice v současné době probíhá tzv. interregnum neboli mezivládí. Tento stav může klidně pokračovat až do doby, než nastoupí nové pořádky a řád věcí, o které podle mého názoru usiluje garnitura EU. V podstatě se jedná o celkovou transformaci EU v subjekt, kde o politických i ekonomických pravidlech a vizích budou rozhodovat nikým nevolení jedinci z ústředního výboru komisařů pro evropské záležitosti. Ostatně jsme jejich moc již okusili několikrát. Naposledy, když prosadili špehování korespondence a zpráv na sociálních sítích, což představuje porušení listovního tajemství a také základních práv a svobod jedince. Současná podoba EU nemůže ustát renesanci nacionálních nálad v jednotlivých státech a nástup protiintegračních postojů a centralizace moci. Tato verze diktátu Bruselu je neúnosná, a připočteme-li k tomu katastrofické hospodaření, mrhání prostředky, systémovou korupci, likvidaci průmyslu a energetické infrastruktury, je jasné, že EU jako svazek států nemůže skončit jinak než rozpadem. Něco takového si samozřejmě komisariát EU dávno uvědomoval, a proto postupně začal prosazovat sovětizaci Evropy s důrazem na invazi lidí ze třetího světa a deviantní klimatické procedury, které snižují životní standard lidí, ale na druhé straně zvyšují závislost na státu, respektive na EU. To si myslím, je celá strategie EU, a transformace je tudíž nezbytná, jinak se celý ten svazek států rozuteče jako králíci před myslivcem. Jak nakonec taková transformace bude vypadat, to se teprve uvidí, ale podle mého názoru bude provázena válečným konfliktem.
Listopadový requiem
Kde se vzal, tu se vzal, a z listopadu se stala dojná kráva progresivních liberálů a jejich útlocitných projevů o demokracii, a dokonce i o svobodě slova. Těch samých liberálů, kteří tak horlivě a v duchu gestapa či STB umlčují všechny ostatní hlasy opozice, popřípadě podle naučeného scénáře je nálepkují jako „fašisty“ a „nácky“. Těžko v Česku hledat lepší příklad kognitivní disonance než u progresivních liberálů. Vůbec nemusíme chodit daleko pro nějaké aktivní politické kádry. Pavel z Hradu představuje vůbec to nejhorší, co vzniklo během komunistického režimu. Dnes je tento člověk mnohými pokládán za demokratickou veličinu a média v superlativech popisovala kroky bývalého komunisty Pavla na Národní třídě. Je to jako z písničky Karla Kryla: „…vrah na rohu o morálce káže…“ Pavel se veřejně nikde neomluvil za svůj prorežimní postoj z před roku 1989. To, že se stal prezidentem, je především zásluhou zbrojařů a médií. Jako člověk ani jako politik nemá zemi ani lidem co nabídnout. Už v posledním fejetonu jsem spekuloval, že za celou Sametovou revolucí stál tzv. deep state, který potřeboval rychlou transformaci země, aniž by lidé „za oponou“ ztratili kontrolu nad tím, co se v budoucím demokratickém zřízení bude dít politicky a ekonomicky. Nejde o žádnou konspirační teorii, nýbrž o úplně logické jednání lidí, kteří věděli, že jejich režim je u konce s dechem. Myslím si, že vše bylo naplánováno roky dopředu a zároveň synchronizováno s ostatními satelity východního bloku. A všichni skončili úplně stejně. Postupnou likvidací průmyslu a zemědělství – tedy základních pilířů soběstačného státu – nemluvě o důležitém know-how, které si odvezly koncerny ze západu, se situace zhoršila. Za dvacet let po té oslavované, leč fádní revoluci, se z Česka stává opět satelit, tentokrát „s holou prdelí“, protože v zemi nezůstalo téměř nic. Dnes je situace ještě horší, neboť EU systematicky eliminuje svoji politickou moc i zbytek průmyslu, který v Česku ještě funguje. Co je potřeba si připomínat každý rok v listopadu, není divadelní představení s klíčí a nastrčenými disidenty-herci, ale původní význam Mezinárodního dne studentů, rok 1939, a boj českých studentů-nacionalistů proti německé okupaci. Tato důležitá historická událost prostě nesmí být opomenuta ani zapomenuta ve prospěch úchylných liberálních tanečků, snažících se vymazat historii a nahradit ji zpolitizovaným svátkem elit, které líbají zrudlé rty válečného apoštola Pavla.
Váleční štváči
Při projevech Pavla k novinářům či lidem v nastrojených kabaretních PR by si jeden mohl začít myslet, že má Pavel slovo „válka“ neustále na mysli. Přemýšlí tento člověk o něčem jiném než o válce, zabíjení a ničení infrastruktury? Je duševně nemocný? Těžko říct, ale určitě to není normální. Bohužel, vezmeme‑li v úvahu další skutečnosti ohledně konfliktu na Ukrajině a především kymácející se papírové postavení EU ve světě, tak se domnívám, že všechny ty řeči o válce mají něco do sebe. Za připomenutí stojí tajemná brožurka „72 hodin“, kterou stát rozeslal do poštovních schránek s cílem poučit občany, co dělat v krizi. Stejná iniciativa proběhla i v dalších evropských zemích. Samozřejmě bychom si mohli myslet, že se jedná o další tunel Fialovy vlády, během něhož se doslova napakoval kde kdo. Ale v optice politických událostí, zejména v Evropě, si myslím, že se může jednat o plánovitou přípravu na skutečnou válku. EU je na konci své štace, mnohé satelity už nechtějí mít s diktátem komisariátu z Bruselu nic společného. Opozice proti direktivám roste čím dál tím více a posledním rozporem v tomto „sňatku“ bylo přehlasování EU komise při prosazení špehování komunikace na sociálních sítích. Proč EU vůbec něco takového potřebuje? K potlačení disentu v době krize, samozřejmě. EU se blíží ke konci své použitelnosti, svého data trvanlivosti, neboť se za posledních deset let výrazně posunula k diktatuře. Jediné, co může tuto „trvanlivost“ ještě prodloužit před pachuťí hniloby, je ještě větší centralizace a absolutní kontrola nad národními ekonomikami. A jediná možná cesta k nastolení takového pořádku je válka. V ČR je to také jediný způsob, jak mohou Pavel a jeho lidé zůstat u moci bez ústavních mantinelů. Tudíž se naskýtá otázka, zda Pavel protahuje jmenování nové vlády právě proto, že se blíží vojenská konflagrace, která mu umožní dosadit vládu prozatímní, kterou bude on, respektive Kolář, řídit ve prospěch zbrojařů a EU. Nakonec, proč Fialova vláda úmyslně lhala a vědomě porušila rozpočtový zákon? Podle mého názoru to jsou všechno malé kousky skládačky, kterou velice brzy budeme schopni složit celou do obrazu, který bude dávat smysl. Nemůže být pochyb o tom, že role Pavla a jeho bandy lumpů z Hradu a armády hraje ústřední roli v celém tomto pletichaření a jeho kroky nejsou vůbec náhodné, nýbrž dobře naplánované. Pavel je také zásadní postavou společnosti Globsec, která není ničím jiným než lobujícím spolkem za zájmy zbrojařů a válečné mašinérie. Nikoho nepřekvapí, že i Kolář je členem tohoto družstva. Apropos – nejedná se o střet zájmů na straně obou pánů? Asi ne, neboť by se tím objektivní média hlavního proudu, a především pak Deník N, určitě zabývala! EU je vůbec zajímavou institucí se vším všudy. Politicky se vytahuje na Čínu, ale v jejím stínu se snaží emulovat vše, co přichází z této dnes již technokratické komunistické říše. EU také systematicky demoluje průmysl ve snaze bojovat proti fantaskním klimatickým změnám jako v knize od Tolkiena. Jaký to má dlouhodobý strategický účel, než uvolnění trhu pro někoho jiného, a jak vidno, je to zase právě Čína. Někteří tomu tleskají a Pavel, „demokratický polobůh“, by ještě ke všemu chtěl zrušit právo veta členským státům EU. Což opět potvrzuje, že si na demokrata pouze hraje a jeho šatník je plný kabátců, které si obléká podle právě probíhajících politických trendů. Troufám si spekulovat, že celé vedení EU, NATO, zbrojařů a lidí jako Pavel či Sikorski už jen čekají na nějakou tu rozbušku, posunující celý tento vlak válečných štváčů do kráterů prozaického Erica Januse z Ocelového města.
Konflagrace
Válka, ten všemocný nástroj změny, totální změny a zkázy. Válka umožňující prosazení řádu vyhovujícího několika vyvoleným na úkor zbědované většiny. Válka, která má schopnost vymazat z mapy celé státy a etnika, jako neúprosný požár spalující vše na popel, z něhož jako bájný Fénix nakonec povstane nový systém a společenský řád. Historie je plná takových válek způsobujících revoluční změny vedoucí ke změně politicko‑společenského uspořádání ve společnosti. Tudíž si myslím, že o válku v tomto smyslu také usilují elity z EU i dalších západních zemí mimo starý kontinent, poněvadž taková válka by byla válkou světovou. Za posledních pěti let, tedy od projektu Covid, se ve celém světě začalo s postupným rozmachem nových technologií, datových center, digitální ID, měn a AI, jež nemají usnadnit život lidem, nýbrž vytvořit digitální kontrolní mechanismus pro nástup superstátu či unie superstátů v nové poválečné civilizaci. Myslím si, že to je ten směr, kam se postupně posouváme, a válku vidím jako médium v této důležité transformaci pro kontinuitu deep state, tedy konspirátorů za oponou, kteří po staletí usilují o absolutní moc a kontrolu. Podaří se jim dotáhnout celý tento masivní plán do zdárného finále, nebo se vše vrátí do rukou provinčních patriarchů, vůdců klanů, kteří mezi sebou budou bojovat o území, ženy a nezbytné přírodní zdroje v apokalyptickém světě? Někteří z nás se odpovědi na tuto otázku nedožijí, ti ostatní budou buď uctívat technokratického antikrista, či panteon pohanského božstva.
Poznámka: Během psaní tohoto textu došlo na české politické šachovnici k posunu. Pavel se nechal slyšet, že jmenuje Babiše premiérem vlády poté, co se vítěz voleb zřekl vlastnictví Agrofertu. Uvidíme, co bude následovat a kam se celá tato eskapáda posune. Nic to nemění na některých spekulacích a závěrech uvedených v textu.